Game On: na čem jsem vyrůstala

Jen matně si pamatuji na časy, kdy nám domů táta přinesl počítač a my poprvé stiskli tlačítko start. To asi nikdo z nás nevěděl, co nás čeká, jak nám tahle krabice vyloženě změní život a způsob, jak dnes věci děláme, jak zpracováváme a hledáme informace, jak trávíme čas. Jednou z těch věcí byly počítačové hry, které jsem začala hrát už jako malá, jen co se k nám dostalo (a teď si všichni přiznejme, že tohle bylo kdysi úplně normální) vypálené CD s PC hrou. Nevim, jaká to byla, ale určitě byla super! Mé první hraní se samozřejmě skládalo z her, které byly již dostupné na Windows, ať už to byla karetní hra Solitaire nebo takové to prasátko, co jelo po ledu, 2D - za nic nemůžu přijít na název hry, ale jsem si jistá, že přišla společně s Windows. Kdyby si náhodou někdo vzpomněl na název, mé nostalgické já bude velmi vděčné.

V tomto článku bych chtěla zavzpomínat na pravé retro klasiky, které jsem jako malá hrála a do dnešního dne na ně ráda vzpomínám. Nebudu zde zařazovat on-line hry volně dostupné na specializovaných herních stránkách, protože těch jsem si sice také užila dostatek (především v hodinách informatiky na základní škole, kdy žádná náplň předmětu neexistovala a člověk se sem tam naučil něco o Wordu). Hry také nejsou v žádném konkrétním pořadí, následují jednoduše tak, jak jsem si na ně vzpomněla. Neupřednostňuji jednu ani druhou, všechny představují dětství, pohodu a prostřený zadek na nepohodlné kancelářské židli.

Harry Potter

Harry Potter a Kámen Mudrců, zdroj

Kolik hodin já strávila při těchto hrách, to bych ani raději nechtěla počítat. Co se týče Harryho Pottera, tak jednoduše muži všechno - knížky, filmy, hry, dejte mi více. Z této herní série jsem hrála od prvního do pátého dílu. A z pátého, potažmo rovněž čtvrtého dílu jsem byla poměrně zklamaná, tudíž jsem se rozhodla dále nepokračovat. Tato skákačka z pohledu třetí osoby, ve které máte možnost prozkoumávat Bradavice, chodit na hodiny, sbirat Bertíkovy fazolky a občas narážet na celkem vtipné glitche nebo postavy, které se moc nepovedly, je opravdu sen. Já osobně jsem se nejvíce vyřádila na druhém dílu, který pro mě jako malou byl ještě docela obtížný, a tak jsem každý postup oslavovala. Herní soundtrack je navíc fantastický, hned vás vtáhne a vy si připadate, že těmi Bradavicemi opravdu chodíte. Jednička je samozřejmě nezapomenutelná pro svůj quest s Filchem v knihovně, trojka zase poskytla možnost hrát i s ostatními Harryho kamarády, nebo taky dokonce s králíkem či drakem. Drahé vzpomínky.

The Sims 2

The Sims 2, zdroj

Tento díl by na svou dobu nadčasový, vtipný, originální. Jedničku jsem popravdě moc nehrála, dostala jsem se k ní, ale pouze v anglické verzi, a jelikož jsem v té době angličtinu moc neovládala, jenom mě to odradilo od hraní. Dvojku už jsem měla v češtině, a o můj bože, v ní se děly věci. Přiznejme si, že každý z nás se v této hře přeměnil tak trochu v sériového vraha a když se mu nějaká postava znelíbila, přichystané měl podzemní bunkry, bazény bez schůdků, občas si pomohl nějakým tím cheatem, co zrovna našel na internetu a katastrofa byla a světě. A taky tu byly ty náhodné věci, které dělaly hru tak skvělou. Požáry a hasičské vozy. Vloupání zloděje a ta strašidelná hudba, která vám nedala spát. Jedinečné předvytvoření rodiny s vlastním příběhem. Záhadné zmizení Belly Gothové. A králíci. Psychaři. Pošťáci ve svých žlutých uniformách. Vzpomínky Simíků. A spousta dalšího. V The Sims 2 jsem většinou tvořila generace - moc se mi líbilo, jak se ten jejich generační strom rozrůstal a mohla jsem trackovat, jak se s každou generací mění. Ačkoliv jsem teď přešla ke čtvrtému dílů, ze kterého se snažím vytřískat, co se dá, tenhle bude navždy mým number one.

Hledá se Nemo

Hledá se Nemo, zdroj

Především klikačka, která vykouzlila mému dětskému já vykouzlila spoustu úsměvů a jen tak prohloubila závislost na samotném filmu, který u nás doma jel v jednom kuse. Hra navíc obsahuje i samotné scény z filmu, které trochu natáhnou herní čas, protože jinak je to hra, kterou by člověk projel za pár hodin. Jako malému výrůstku vám to samozřejmě trvá trochu déle. Hra prakticky neobsahuje skoro žádný text, všechno je založené na obrázcích, postavičky na vás mluví a celé je to takové jednoduché, roztomilé a pro dítě úplně ideální hra. Nad některými hádankami a rébusy, které jsou v této hře, jsem se jako malá docela potrápila, což vedlo k tomu, že jsem se potom ke hře vracela se značnými přestávkami. Až bylo nakonec potřeba pomoci starších. Ačkoliv by asi bylo složité tuhle hru už na dnešních počítačích rozjet, s čistým svědomím bych ji doporučila každému, kdo pro své dítko hledá něco na pár hodin zábavy, třeba se v počítačových hrách moc neorientuje a hledá něco, co malé tak úplně nezkazí. 

Rollercoaster Tycoon

Rollercoaster Tycoon, zdroj

Když jsem si znovu hledala obrázky k této hře a viděla grafiku, tak vidím, že tohle už je úplná minulost, ale jak já ji ráda hrála! Nikdy jsem asi nebyla mistr na stavění architektonicky dobrých parků na většinou to skončilo u velké dlouhé cesty, která na sebe navazovala kolotoče a občas nějaké ty stánky s jídlem, ale hodin jsem nad tím strávila nespočetně. Občas jste natrefili na nějakého zákazníka, kterému se jednoduše nic nelíbilo, tak jste ho nechali... ehm, zaplavat v jezírku, a občas vám jednoduše nestačili uklízeči a neměli jste dostatek peněz na najmutí nových, tak váš park potom nevypadal moc vábně. Potom už stačilo jenom pořídit pár stánků s balónky různých barev, které zákazníci tak rádi pouštěli do vzduchu, postavit pár několik vyvýšených atrakcí, ke kterým se vám ani za nic nedařilo připojit vchod a východ a završit to několika pochodujícími maskoty. That's how business is done.

Taky vzpomínáte na některé old-school počítačové hry dodnes? Podělte se se mnou, třeba jsme hráli něco stejného!

Zdroj úvodního obrázku