Avatar: jaký živel byste chtěli ovládat?

Pravda je, že pravděpodobně nebudu tou cílovou věkovou skupinou, kterou chtěli tvůrci tohoto animovaného seriálu oslovit, ale některé věci jsou prostě jednoduše super a nepotřebují škatulkování. Jako Pribináček, který se prezentuje jako dětský dezert a přispívá k tomu jak jeho obal, reklama, celkový objem výrobku, tak obecné povědomí o tomto produktu, ale stejně si ho my dospělí sem tam dáme. A neměli bychom se stydět. Stejně tak je to s Avatarem: Legenda o Aangovi. Jako malá jsem na tento seriál bohužel nenarazila a tak si ho shlédla až teď, ale myslím, že by se mi zamlouval tak či tak. Koneckonců, jsem pořád takové přerostlé dítě.

Problematická pleť: vliv na sebevědomí & co lokálně používám

Mít akné v dospělosti, kdy už se nemůžete vymlouvat na puberťácké hormony (ačkoliv zrovna hormony samy o sobě mohou být jeho hlavní příčinou) a s ní často spojovanou mastnou pleť, je prostě otrava. Doma se nad nějaké pupínky ještě dokážete trochu povznést a neřešíte, protože už z vás mají být mentálně dospělí a váš mozek by se neměl zaobírat takovými triviálními záležitostmi, jako je pár červených teček na obličeji. Ale jakmile překročíte práh domu, možná se trochu vrátíte pár let zpátky, kdy jste doufali, že při cestě do školy nepotkáte nikoho známého a vlastně se na vás nikdo celý den nepodívá, aby to neviděl. Pizza face, uherák, poďobanec. 

Kříďák: recenze, a tak trochu jiné IT?

Když už se konečně otevřely knihovny, neváhala jsem a předzásobila se několika knížkami, které už jsem si dlouho chtěla přečíst, ale nějak jsem se k ním zatím nedostala. Knížky si spíše půjčuji z naší místní knihovny, jen sem tam se stane, že je mi nějaká knížka darována nebo si ji koupím. Zaprvé bych zakoupené knížky neměla kam dávat a čtení knížek na e-booku mě moc neláká, a zadruhé jsem prostě opatrná se svými nákupy a když už si nějakou knížku koupím, chci mít jistotu, že ji přečtu více než jedenkrát, nebo jí alespoň někdy prolistuji a nebude doma jenom na okrasu. Dekorace na poličce. Až nebudu vědět, co s prostorem, tak si možná nějakou dekorační poličku na knížky pořídím, nyní však zůstávám věrná knihovně.

Zahoďme make-up wipes & odličování olejem

Co se týče mého způsobu odličování, prošla jsem si za má léta líčení se docela pěkným kolotočem, kdy jsem zkoušela nové a nové produkty a snažila se najít něco, co by pro mě mohlo být to pravé. Jako teenager jsem prošla krušnými chvílemi, kdy jsem si make-up z obličeje bez nijak větších okolků smývala sprchovým gelem, potom nakonec pokročila k nějakým těm vatovým tampónkům a pořídila si krémový odličovač. Asi nejdelší dobu jsem však bohužel strávila u make-up wipes, čistících ubrousků, které jsem při nošení make-upu každodenně používala.

Jak pilovat angličtinu bez učebnic

Angličtina byla jak na základní, tak střední škole mým oblíbeným (snad jediným) předmětem, do kterého jsem se sice učila, ale vždy se také dalo dost spoléhat na to, co už jsem uměla. Tak pro mě bylo logické s touto zálibou pro tento jazyk pokračovat i ve stejném duchu na vysokou. Kdybych se teď mohla vrátit v čase a vybrat si ještě jednou, šla bych pravděpodobně studovat něco jiného. 

Game On: na čem jsem vyrůstala

Jen matně si pamatuji na časy, kdy nám domů táta přinesl počítač a my poprvé stiskli tlačítko start. To asi nikdo z nás nevěděl, co nás čeká, jak nám tahle krabice vyloženě změní život a způsob, jak dnes věci děláme, jak zpracováváme a hledáme informace, jak trávíme čas. Jednou z těch věcí byly počítačové hry, které jsem začala hrát už jako malá, jen co se k nám dostalo (a teď si všichni přiznejme, že tohle bylo kdysi úplně normální) vypálené CD s PC hrou. Nevim, jaká to byla, ale určitě byla super! Mé první hraní se samozřejmě skládalo z her, které byly již dostupné na Windows, ať už to byla karetní hra Solitaire nebo takové to prasátko, co jelo po ledu, 2D - za nic nemůžu přijít na název hry, ale jsem si jistá, že přišla společně s Windows. Kdyby si náhodou někdo vzpomněl na název, mé nostalgické já bude velmi vděčné.

Crash Landing on You: k-drama z prostředí KLDR, co stojí za zhlédnutí

Pokud jste ještě během nudných chvílí nepropadli kouzlu povětšinou nerealistických k-drama sérií, které spoléhají na nemožně atraktivní herce, nerealistické scénáře, opakující se příběhy (chudá žena, bohatý muž, přetočit a zopakovat) & takový ten dětský korejský humor, mám pro vás jedno, s kterým můžete začít. K-drama jsem propadla během svých vysokoškolských let, kdy jsem mezi zkouškami a tím vším stresem okolo nechávala mysl odpočinout, přesně na tohle jsou tyto série vhodné. Jednoduché, s jednoduchým uvedením, zápletkou a koncem, jednoduše watching comfort stuff. Někdy občas zkrátka nemáte náladu na komplikované kousky, u kterých musíte tu hlavu namáhat. K-drama mohou být opravdu návyková. Zábavná. A navíc je to něco jiného. Korejská kultura, jiné myšlení a vyjadřování, korejský jazyk, který uchu dobře zní, to je hotový balíček.