Kříďák: recenze, a tak trochu jiné IT?

Když už se konečně otevřely knihovny, neváhala jsem a předzásobila se několika knížkami, které už jsem si dlouho chtěla přečíst, ale nějak jsem se k ním zatím nedostala. Knížky si spíše půjčuji z naší místní knihovny, jen sem tam se stane, že je mi nějaká knížka darována nebo si ji koupím. Zaprvé bych zakoupené knížky neměla kam dávat a čtení knížek na e-booku mě moc neláká, a zadruhé jsem prostě opatrná se svými nákupy a když už si nějakou knížku koupím, chci mít jistotu, že ji přečtu více než jedenkrát, nebo jí alespoň někdy prolistuji a nebude doma jenom na okrasu. Dekorace na poličce. Až nebudu vědět, co s prostorem, tak si možná nějakou dekorační poličku na knížky pořídím, nyní však zůstávám věrná knihovně.

Na tuto knížku už jsem četla pár recenzí a měla jsem ji v merku poměrně dlouhou dobu, Taky už jsou to dva roky, co byla vydána (2018), takže to není úplně knížka ze sekce novinky. Tato knížka je debutem britské autorky C. J. Tudor, která se veřejně hlásí k tomu, že svou inspiraci čerpá z horrorů a thrillerů, které četla ve svých teenage letech - především tedy autora S. Kinga. Tato kniha samotná se řadí rozhodně k thrillerům. Nacházejí se tady i nějaké aspekty detektivního příběhu, ale tato stránka mi přijde spíše tak trochu v pozadí, žádné velké vyšetřování se tady z pohledu hlavní postavy nekoná.

Anotace: Všichni máme tajemství. Před některými utíkáme, ale ona si nás najdou. A některé hry končí vždycky stejně…

Mysteriózní thriller Kříďák je tu – a nedá se před ním utéct.

Cítíte to v lese, ve škole i na hřišti, cítíte to v domech a v lunaparku. Cítíte to na většině míst v malém městečku Anderbury… strach, že vás někdo nebo něco sleduje. Začalo to na pouti roku 1986, kdy se stala ta nehoda. Toho dne potkal dvanáctiletý Eddie pana Hallorana – pana Křídu. Ten přivedl Eddieho na myšlenku nevinné hry pro něj a partu jeho přátel: za pomoci křídových kreseb si mohli nechávat vzkazy. Byla to docela zábava – dokud je křídoví panáčci nedovedli k tělu. Mrtvému dívčímu tělu, rozřezanému na kousky. Tahle událost se jim nesmazatelně vryla do nočních můr. A třicet let poté najdou v dopisních schránkách záhadnou obálku – s panáčkem a kusem křídy. Strašáci z dětských let totiž možná stále dokážou zabíjet.

Příběh je vyprávěn v první osobě. Našim vypravěčem je hlavní postava Eddie a jeho vyprávění se odehrává ve dvou časových rovinách. Tím jsou roky 1986, kdy je Eddie ještě malý dvanáctiletý kluk, a rok 2016, kdy už na zádech nosí břímě dospěláckého života. Toto střídání časových linek po jednotlivých kapitolách je velmi povedeným krokem z autorčiny strany a alespoň mě tedy tohle přeskakování bavilo, dávalo to vyprávění příběhu šmrnc. Když nastala dětská linka příběhu, ačkoliv v ní postavy mnohdy musely řešit věci, které většina dvanáctiletých děti obvykle neřeší, vyprávění a rozmluva mezi partou hlavního hrdiny působila uvěřitelně. Tak, jak se děti obvykle mezi sebou baví.

Co se týče samotného příběhu, tak alespoň pro mě bylo těžké hádat, jak to nakonec dopadne a rozuzlí se některé záhady, které se táhnou celou knížkou. Ačkoliv si na začátku děje můžete myslet jednu věc, autorka vás v ní vyvrátí v několika dalších kapitolách. Ono vyvracení možných závěrů, které jste si během čtení knížky mohli udělat, probíhá hlavně v posledních kapitolách, takže lze říci, že jste napnutí až do konce. Knížka je napsána poměrně strohým stylem, které podle mého jen umocňuje tu správnou thriller atmosféru. Nečekejte žádné dlouhé popisy okolí, postav a zapeklité dlouhé dialogy postav o několika řádcích. Popisy jsou takové surové, nijak přikrášlené, z některých opravdu mrazí. Tam se poté promítne hororová stránka tohoto příběhu. Žádné paranormálno však nečekejte. Jak se dozvíte, některé události jsou jednoduše zapříčiněny chybami, které si postavy v dané chvíli neuvědomily.

Knížka se čte velmi lehce, já jsem jí prosvištěla za tři dny a možná bych ji měla i rychle, protože se opravdu čte sama. Na první pohled může knížka trochu připomínat Kingovo slavné IT. Máte tady partu dětí, ve které je i jedna slečna, záhadu malého anglického městečka, mysteriózní atmosféru, skok z dětských let do dospělosti, ale tím to pro mě asi končí. Tato knížka je svým samostatným originálním kouskem. Doporučila bych ji každému, kdo nechce číst nic rozvléklého a komplikovaného, ale přesto se potěšit thriller mysteriózním příběhem, který bude rozhodně napínavý. A nejhezčí slovo celé knížky? Kolotočenka.

Četli jste Kříďáka? Já bych někdy i ráda přečetla autorčinu druhou knížku, Jáma, máte případně i s ní zkušenosti, jak se vám líbila?